...
teda přesněji, už jsme po dovolené. Letos jsme vyrazili za krásami
Šumavy. Čekala nás poměrně dlouhá cesta, téměř čtyři a půl hodiny bez
přestávek. Takže ač je nemusím, vzala jsem na milost hry na tabletu a
různé digitální hry, vše řádně nabít a doufat, že otázka, když už tam
budeme se ozve nejdříve po hodině jízdy. Vyrazili jsme před devátou,
Tomášek se zrovna chystal spinkat, kluci se pustili do hraní fotbalu na
svých hrách, cesta pohodová, nikde žádný zádrhel. Za Slavonicemi, cca po
hodině a půl to začalo. Ač klukům v autě špatně nebývá, Jiříček se
pozvracel, a to řádně. Takže uklidit auto, převléct Jiříka, krátká
procházka kolem auta. Mezitím se vzbudil Tomášek, takže stihla
proběhnout i svačinka. A jedeme dál. Tomík si spokojeně hraje, kluci
taky, Jiřík usnul. A za Budějovicemi nanovo, tentokrát Pavlík, bez
slůvka, o tom, že by mu bylo špatně a opět řádně. Takže opět uklidit
auto, převlíct Pavlíka, přebalit Tomáška, krátká procházka a razíme dál.
Cesta před námi, ještě dlouhá a předávka chaty domluvená na třetí
odpoledne. Pokračujeme dál, usnul i Pavlík, hrám došly baterky a my
poprvé slyšíme, kdy už tam budem. Času jsme měli dostatek, tak jsme si
udělali ještě jednu pauzu a i tak jsme dorazili o půl hodiny dříve do cíle - na Onen svět na půli cesty mezi Klatovami a Železnou Rudou. Nemít
přesné GPS souřadnice, odbočky k chalupě, bychom si vůbec nevšimli,
vypadala jako vyšlapaná pěšina do lesa. Počkali jsme na majitele,
přebrali chatu a hurá, teď už opravdu začíná dovolená. Po přenosení věcí
do chalupy, bychom si s manželem nejraději na chvíli lehli, ale kluci
byli plní energie, tak jsme vyrazili na procházku po okolí a poté na
večeři do nedaleké restaurace.A pak už hurá na kutě, načerpat síly na naše první putování.
Děkuji za vaše návštěvy.