Podruhé ...

... v pondělí téměř přesně po třech měsících. Tomášek si odpoledne spokojeně spinká v postýlce, alespoň jsem si to myslela. Kluci přišli ze školy, udělali jsme úkoly a najednou slyšíme vrzat postýlku. Martínek ještě řekl: "Co tam ten divoch vyvádí?" Šla jsme pro něj a Tomík leží ztuhlý        v postýlce. Snažila jsem se ho probudit, ale vůbec to nešlo. Vytáhla jsem bezvládné tělíčko z postýlky a vnitřně začala zmatkovat, už je to tady zase - febrilní křeče. Navenek jsme musela zůsta klidná, manžel v práci, doma jen já a kluci. Tak honem změřit teplotu 39,1. Rychle Diazepam a čípky od teploty do zadečku. Zavolat záchranku a sehnat hlídání pro kluky. Naštěstí byl už brácha doma          z práce a během chvilky přijel. Na centrálu další záškuby tělíčka, paní dr. chce další diazepam, není. Sbalila malého do náručí a honem o patro výš na dětské. Tam ho připojili na přístroje, vše funguje, jak má. Kolem osmé večer začíná konečně přicházet k sobě, poprvé se na mě podíval. Druhý den násedovala série vyšetření, které jsme absolvovali i před Vánoci. Vše zcela v pořádku jako minule. Závěr opět naprudko vystoupila teplota a tělíčko zareagovalo křečí. Třetí den nás pustili domů, první slova našeho Tomáška, když jsme otevřeli vchodové dveře, hurá, jupí ... Ještě byl značně zesláblý, nemocná očička, ale už se i směje. No a včera a dnes už tu zase lítal jako drak, je plný energie, jako by se nic nestalo. A já šla alespoň na chvíli dobít baterky na zahradu, krokusy nádherně kvetou, všude čeká plno práce.

 

Pěkný víkend všem!