Putování první - Velhartice

V neděli jsme vyrazili do Velhartic na hrad, nebo zámek.  Záleží jaký okruh prohlídky si vybereme. K hrad založenému na přelomu 13. a 14. století, byl totiž později přistaven renesanční zámek. My jsme zvolili prohlídkový okruh hrad. Prostřednictvím šachových figur jsme byli seznámeni s životem ve středověku.

Prohlídka byla super, kluci dávali pozor, ale mnohem více si pak užili v budově hradního pivovaru na nádvoří. Kromě restaurace, která se tu nachází, si tu děti i dospělí mohou vyzkoušet postavit klenbu, či hrad, zvednout těžké břemeno pomocí kladky, seznámit se se středověkým oblečením apod. No zkrátka, zdrželi jsme se tu dlouho. Pak jsme navštívili skanzen u hradu a hurá na naučnou stezku k Werichově chatě. Ano, v tomto malebném kraji, kdysi pobýval Jan Werich. Vyšli jsme z hradu směrem na náměstí. Tady jsme navštívili muzeum minerálů. Náš Martínek se o kameny již delší dobu zajímá. Neustále se mě ptá, co je to za kámen, ale v tomhle oboru mám velké nedostatky. Milá paní majitelka nás upozornila, ať nezapomeneme na zastávku u místního řezbáře a u Werichovy chaty, ať vlezou kluci do potoka, že tam určitě najdou strusku a taky našli :). Okruhem jsme se poté vrátili zpět k hradu.

Ještě jedna úsměvná, nedalo se jich nevšimnout. Na hradě jsme potkali Apaluchu 2017, bylo to cca pět tatínků a jejich ratolesti. Byli vyzbrojeni oranžovými triky, jejich Apalucha se koná každoročně již od roku 2007. Na trikách totiž měli jejich místa pobytu s rokem, kdy se konal. Takové větší S tebou mě baví svět :).

 A že se nám tu opravdu líbilo.

Krásné srpnové dny všem!

Dovolenkujeme ...

... teda přesněji, už jsme po dovolené. Letos jsme vyrazili za krásami Šumavy. Čekala nás poměrně dlouhá cesta, téměř čtyři a půl hodiny bez přestávek. Takže ač je nemusím, vzala jsem na milost hry na tabletu a různé digitální hry, vše řádně nabít a doufat, že otázka, když už tam budeme se ozve nejdříve po hodině jízdy. Vyrazili jsme před devátou, Tomášek se zrovna chystal spinkat, kluci se pustili do hraní fotbalu na svých hrách, cesta pohodová, nikde žádný zádrhel. Za Slavonicemi, cca po hodině a půl to začalo. Ač klukům v autě špatně nebývá, Jiříček se pozvracel, a to řádně. Takže uklidit auto, převléct Jiříka, krátká procházka kolem auta. Mezitím se vzbudil Tomášek, takže stihla proběhnout i svačinka. A jedeme dál. Tomík si spokojeně hraje, kluci taky, Jiřík usnul. A za Budějovicemi nanovo, tentokrát Pavlík, bez slůvka, o tom, že by mu bylo špatně a opět řádně. Takže opět uklidit auto, převlíct Pavlíka, přebalit Tomáška, krátká procházka a razíme dál. Cesta před námi, ještě dlouhá a předávka chaty domluvená na třetí odpoledne. Pokračujeme dál, usnul i Pavlík, hrám došly baterky a my poprvé slyšíme, kdy už tam budem. Času jsme měli dostatek, tak jsme si udělali ještě jednu pauzu a i tak jsme dorazili o půl hodiny dříve do cíle - na Onen svět na půli cesty mezi Klatovami a Železnou Rudou. Nemít přesné GPS souřadnice, odbočky k chalupě, bychom si vůbec nevšimli, vypadala jako vyšlapaná pěšina do lesa. Počkali jsme na majitele, přebrali chatu a hurá, teď už opravdu začíná dovolená. Po přenosení věcí do chalupy, bychom si s manželem nejraději na chvíli lehli, ale kluci byli plní energie, tak jsme vyrazili na procházku po okolí a poté na večeři do nedaleké restaurace.A pak už hurá na kutě, načerpat síly na naše první putování.

 

Děkuji za vaše návštěvy.

V Kanadě ...

... té české.

Náš již pravidelný prázdninový výlet. Letos o pár dní později, než jezdíváme obvykle, čekali jsme než se nám vrátí Martínek od moře. Nejprve do lesa za Slavonicemi na borůvky, pak do Bejčkova mlýna na zvířátka a něco k snědku a odpoledne někam na výlet. Už jsme byli prohlédnout tamější bunkry, loni na Landštejně a letos vzhůru na rozhlednu u Jakuba.

Borůvky letos nic moc, byly maličké, ale na koláč a borůvkové knedlíky to bude. K mému překvapení kluci neremcali a sbírali celkem dlouho. Pak se už Tomáškovi nelíbilo u mě v šátku, kluci toho využili a velmi ochotně ujali role chův.

Na rozhlednu jsem vyrazili z Valtínova, ale až později po cestě, kdy nás jako první čekalo zastavení č. 11 jsme zjistili, že to nebylo správné parkoviště a stezka začínala jinde. Nevadí na rozhlednu jsme dorazili a stezku si obešli trošku pozpátku :). 

Proč se kluci tak smějí? Fotí se u kamene zvaný Ďáblova prdel. S chutí si jeho jméno několikrát zopakovali.

 Už se vracíme zpět k autu, úplně vzadu je vidět rozhledna.

Krásné prázdninové zážitky všem!

V plném proudu

Sklízíme, zavařujeme, marmeládujeme, džemujeme, vyrábíme šťávy.

Martínek si už druhý týden lebedí s babičkou u moře ve Španělsku. Předevčírem jsme odvezli i Pavlíka s Jiříkem k druhé babičce na tři dny na chatu, doma máme jen Tomáška. Je tu nezvyklé ticho, téměř není co uklízet, no skoro bych se i mohla chvílemi, když Tomášek spinká, nudit :). Tak hurá do zpracování naší úrody. Jahodová a malinová marmeláda, zavařené třešně  si už lebedí v novém regálku ve spíži a včera jsem uvařila třešňový sirup a směsku - marmeládu z muchovníku, malin a rybízu. Letos poprvé jsem na marmelády použila citrusový pektin, je čistě přírodní, marmelády výborné. Stačí jen 1kg ovoce, 400 - 500g cukru, 10g pektinu a šťáva z citrónu. 

Děkuji za vaše návštěvy. Mně se zítra sjedou všichni domů, hurááá :)

Ach jo ...

Hurá prázdniny !!!. No u nás nezačaly zrovna zvesela.

Tak dlouho jsme vybírali novou, větší lednici, za rozumnou cenu, až to ta naše nevydržela a po dvanácti letech klekla úplně. Tak jsem včera využila sestru a odvezla k ní naše zásoby, protože jak na potvoru jsem zrovna včera byla na velkém nákupu. Naštěstí hned v pondělí dovezou novou, vybrali jsme tuhle, tak snad to bude správná volba a nejmíň dvnanáct let taky vydrží. 

Jinak se u nás včera hnaly černé mraky, ale spadlo jen pár kapek, zkrátka tady nezaprší a nezaprší. Nemít stále ještě vodu ve studni, tak tady uschneme. Co chvíli je slyšet hasiče, jak jedou k hořícímu poli. To nám ty prázdniny pěkně začínají :(. Ale určitě brzy bude líp a i u nás naprší. Že bych to přivolala, zrovna začalo kapat.

Přeju všem krásné léto!

Levandulová ...

Loni jsem nasadila malinké keříčky a letos sklizeň jako hrom. Jedna kytice pro nás, jedna pro sestru, švagrovou a kamarádku. Snad udělají radost. Z dřívějška mám ještě jiný druh levandule, s tmavšími květy a krátšími stonky, tu nechávám včelkám a čmelákům :).

Děkuji za vaše návštěvy a milé komentáře.