Dovolenkujeme ...

... teda přesněji, už jsme po dovolené. Letos jsme vyrazili za krásami Šumavy. Čekala nás poměrně dlouhá cesta, téměř čtyři a půl hodiny bez přestávek. Takže ač je nemusím, vzala jsem na milost hry na tabletu a různé digitální hry, vše řádně nabít a doufat, že otázka, když už tam budeme se ozve nejdříve po hodině jízdy. Vyrazili jsme před devátou, Tomášek se zrovna chystal spinkat, kluci se pustili do hraní fotbalu na svých hrách, cesta pohodová, nikde žádný zádrhel. Za Slavonicemi, cca po hodině a půl to začalo. Ač klukům v autě špatně nebývá, Jiříček se pozvracel, a to řádně. Takže uklidit auto, převléct Jiříka, krátká procházka kolem auta. Mezitím se vzbudil Tomášek, takže stihla proběhnout i svačinka. A jedeme dál. Tomík si spokojeně hraje, kluci taky, Jiřík usnul. A za Budějovicemi nanovo, tentokrát Pavlík, bez slůvka, o tom, že by mu bylo špatně a opět řádně. Takže opět uklidit auto, převlíct Pavlíka, přebalit Tomáška, krátká procházka a razíme dál. Cesta před námi, ještě dlouhá a předávka chaty domluvená na třetí odpoledne. Pokračujeme dál, usnul i Pavlík, hrám došly baterky a my poprvé slyšíme, kdy už tam budem. Času jsme měli dostatek, tak jsme si udělali ještě jednu pauzu a i tak jsme dorazili o půl hodiny dříve do cíle - na Onen svět na půli cesty mezi Klatovami a Železnou Rudou. Nemít přesné GPS souřadnice, odbočky k chalupě, bychom si vůbec nevšimli, vypadala jako vyšlapaná pěšina do lesa. Počkali jsme na majitele, přebrali chatu a hurá, teď už opravdu začíná dovolená. Po přenosení věcí do chalupy, bychom si s manželem nejraději na chvíli lehli, ale kluci byli plní energie, tak jsme vyrazili na procházku po okolí a poté na večeři do nedaleké restaurace.A pak už hurá na kutě, načerpat síly na naše první putování.

 

Děkuji za vaše návštěvy.