Nové Město nad Metují

Téměř dva měsíce od naší návštěvy ..., byl to náš poslední den dovolené a jako předchozí dny byl opět vydařený a poznali jsme další krásná místa. 

Po procházce na náměstí a smlsnutí zmrzliny jsme se vydali na prohlídku zámku.

Pak jsme vyšlápli nahoru na věž Máselnici. Byl odtud opravdu krásný výhled.

Prošli se zámeckou zahradou.

Zajeli si na oběd do Pekla.

Čerti si nás tu nenechali :), tak jsme mohli spokojeně vyrazit na cestu domů. 

To bylo opravdu poslední ohlédnutí za prázdninami a teď už jen podzimní příspěvky, i když u nás bylo dnes tak krásně, jako by léto stále pokračovalo :).

100. příspěvek ...

... měl být původně o posledním dni naší dovolené, ale to až někdy příště.

Tento jubilejní příspěvek bude totiž věnován mému nejmladšímu synovi Tomáškovi, který se narodil v sobotu 27. 8. 2016 ve 23.04. hod. 

Tomášku, vítej na světě, všichni tě máme moc a moc rádi.

Porod byl velice rychlý, až moc, do porodnice jsme stihli tak tak přijet. Ve třičtvrtě na 11 mi vypisovali příjmové papíry, které je Tomášek ani nenechal dopsat, neboť se za 20 minut přihlásil na svět :).

Ráno po narození.

A takhle to na mě doma čekalo připravené :)

Už si hovím doma :)

Hlavně spinkám, ale občas už se i rozkoukávám po světě :)

Také jsem už stihl své první profi fotografování a netrpělivě čekám na fotky. Zatím jen malá ochutnávka :)

No a další významná událost v naší rodině, máme další dítko školou povinné. Pavlíček nastoupil      1. září do první třídy a zatím je moc spokojený. Doufám, že spokojenost a nadšení mu vydrží co nejdéle. 

Děkuji za vaše návštěvy. Užívejte slunečných dnů :)

Pevnost Josefov ...

Páteční dovolenkové putování nás zavedlo do pevnosti Josefov.

Prošli jsme se labyrintem podzemních chodeb.

Vyfotili se u kanonu :)

Navštívili vojenské muzeum.

Pak následovalo železniční muzeum v Jaroměři.

A nakonec jsme se byli podívat u vodní nádrže Rozkoš.

Další bezva strávený den :)

Adršpašské skály

Naše čvrteční dovolenkové putování vedlo nejprve do Adršpašských skal. Majitelka chalupy nám poradila, ať jsme tam hned na začátek otevírací doby, tedy na devátou, prý je tam potom nával a měla pravdu :). Když  jsme odcházeli, stála u pokladny pěkná fronta.

Nejprve jsme se prošli skalním městem a svezli na lodičce na horním jezírku. Cestou jsme potkali našeho bývalého desetibojaře Tomáše Dvořáka. Když aktivně závodil, byla jsem jeho velký fanda :).

Pak jsme si zašli na oběd a další cesta směřovala kolem blankytně modrého jezera. 

Následoval přesun autem k Bischofsteinu, je to bývalý zámeček, který slouží nyní jako penzion a restaurace. Kluci si tu pohráli na hřišti a pak následoval výšlap na rozhlednu Čáp, nahoře troška odpočinku a cesta zpět k autu, dolů to šlo rychleji :). 

Krásnou neděli všem :)

Hospital Kuks

Nejprve jsme tento středeční výlet chtěli zrušit, protože jsme zjistili, že vše co máme naplánováno, nestíháme. Martínek o něm ale viděl reportáž v televizi a moc si přál to tady navštívit. Vůbec jsme nevěděli, o jak rozsáhlý komplex se jedná a nakonec jsme tu strávili celý den a opravdu to stálo za to. 

Kluci na prakovišti objevili opět kartu s úkoly pro děti a moc je to chytlo. Martínek dychtivě sbíral informace, aby mohl odpovídat na zadané otázky. Jedním z úkolů bylo také spočítat počet schodů na schodišti. Pro jistotu si je vyběhli dvakrát, aby se náhodou nespletli :)

 

Pak jsme si zakoupili lístky a čekali na prohlídku. Mezitím jsme si prohlédli kopie soch Ctností a Neřestí M. B. Brauna, jejichž originály jsou uloženy uvnitř hospitalu. 

dobová lékárna

Potom jsme se šli projít do bylinkové zahrádky. Tady jsem nefotila, jen jsem odpočívala a nasávala vůně bylinek :). Dál následoval výtečný oběd v restauracii Baroque, museli jsme si počkat, než se uvolní stůl, ale jídlo bylo opravdu vynikající. Aby zde zpříjemnili dětem čekání, měli extra dětský jídelní lístek s omalovánkou :).

Po výtečném obědě jsme se vydali pěšky k Braunovu betlému, který je vytesaný přímo ve skále. Kdo navštívil Kuks a neviděl Braunův betlém, jako by tu prý ani nebyl. Jen zapomněli dodat, že cesta vede do opravdu strmého kopce. Uff, zvládla jsem to.

A když už jsme tu byli prohlédi sjme si také křížovou cestu XXI. století.

 

 Pak začalo, jak bylo tenhle týden zvykem poprchat a hřmět. Honem tedy, co nejrychleji k autu. Těsně před parkovištěm nás chytl slejvák a my byli během chviličky promočeni na kost. Naskákali jsme do auta, přitopili si a jeli na chaloupku zaslouženě odpočívat.

Děkuji za vaše návštěvy.