...

Po delší odmlce jsem opět tu ... Stalo se toho hodně, já nastoupila po mateřské opět do pracovního kolotoče, Tomášek do jesliček, Martínek do prvního ročníku na víceletém gymnáziu, Pavlík už je třeťák, Jiřík druhák. Do toho se rozjely kroužky, u nás hudebka - flétna, akordeon, kytara a fotbalové tréninky, každý den má někdo. No a o víkendu zápasy. Do toho tu a tam nějaká podzimní virózka. Zkrátka takový pěkný maraton, ale nejsem na to sama, manžel pomáhá seč může. A já na konci října mám konečně pocit, že nepadám večer únavou a začínám mít opět i čas na své koníčky. Neskutečně si užívám každého podzimního dne, těším se na brzké stmívání, topení v krbu, pálení svíček a po večerech vytáhnu háčkování...
 Teď máme týden volno a já už mám v plánu, co vše bych chtěla stihnout. Tak uvidíme ...

Tady pár fotek ze včerejší procházky ...

 

Mějte se krásně.

Sirotčí hrádek ...

Tak jsme opět vyrazili na Mikulovsko, cílem byla zřícenina Sirotčí hrádku nedaleko Klentnice. Původně jsme chtěli jít ještě dál na delší túru, ale v těch úmorných vedrech ani les nezchladil a tak jsme vyrazili do autokempu Merkur nedaleko Pasohlávek. Čekalo nás totiž naše první společné stanování mimo naši zahradu :). Postavili jsme stan a hurá k vodě. Bylo to bezva až na bouřku a větrnou smršť v podvečer, když jsme byli v restauraci na večeři. Naštěstí stan neulétl a my nemuseli domů. Nejmladší tři usnuli hned, jak se začalo stmívat. Martínek se mnou vydržel dlouhu do noci sledovat hvězdy a poslouchat hudbu, v kempu byla totiž do půlnoci taneční zábava a ve stanu i přes větrání neskutečné vedro. A pak už na kutě, v té parné noci nebyl ani spacák potřeba, jen triko a kraťase. Snídani a oběd jsme si připravili pěkně svépomocí na kotlíku a jak nám v přírodě šmakovalo. Pak ještě koupání dopolední i odpolední a hurá domů, přeci jen napoprvé s tou naší početnou smečkou jedna noc ve stanu stačila :).

 

 

 poobědová siesta ...

 Krásný zbytek neděle všem. Já si užívám domácí pohodičky a tichoučka, všichni mí chlapi razili sledovat fotbal. Už mě ale svrbí ruce, tak si jdu najít nějakou činnost :).

Domácí kečup ...

To máte tak, když dostanete bednu domácích rajčat (ty naše zvládá naše početná rodinka konzumovat), skleničku kečupu na ochutnání a recept :). Potom ho uděláte hned z trojité dávky, protože nám všem velmi zachutnal, k tomu ještě pár skleniček protlaku a bedna rajčat je fuč.

Domácí kečup

2 kg rajčat

1/4 kg cibule

1/4 kg jablek

2 lžíce soli

1 palička česneku

3 lžíce octa

1 lžička sladké papriky

1 lžička mleté skořice

1 lžička mletého pepře (já dala kvůli dětem půl)

8 kuliček nového koření

4 hřebíčky

2 bobkové listy

100g krystalového cukru

15 tablet sacharinu

feferonky (nedávala jsem)

Vše 2 hodiny povařit, přepasírovat a sterilovat

Protlak

Ten si dělám tak, že jen povařím rajčata až zbude hustá hmota, přepasíruju a steriluju a pak dochutím dle chuti při vaření.

Také si doma vyrábíte kečip či protlak? Ten náš bude jen k výjimečným příleitostem, např ke grilování, protože naši kluci, obzvlášť Jiřík ho jedí ve velkém a z 6kg rajčat ho opravdu není moc. 

K soutěskám ...

Jak jste se dočetli minule, naši plánovanou túru nám na Pravčické bráně zhatil vytrvalý déšť a my se museli vrátit zpět k autu. Druhý den slunečno, tak jsme se vydali znovu, do strmého kopce k Pravčické bráně se nám už nechtělo, a tak jsme u Tří pramenů pozměnili trasu, přešli silnici a šli doprava po žluté, po Mlýnské cestě.  Je to méně frekventovaná trasa, turisté téměř žádní a přitom krásná příroda. Dostali jsme se do Mezné, kde jsme se občerstvili nanuky, protože narozdíl od předchozího dne, obloha vymetená a bylo příjemné teplo. Dál jsme šli po zelené do Mezní Louky, tady jsme si chtěli dát obídek, jenže všude vypla elektřina a nemohli nás obsloužit. Ještě že jsme měli něco k snědku v batohu :). Odtud jsme se kousíček vrátili na Rysí stezku. Byla otevřena v roce 2015, má zde být 20 interaktivních stanovišť pro děti, bohužel jsme si řadu z nich nemohli vyzkoušet, protože byla poničená :(.  A pak už hurá na lodičky v Divoké a Tiché soutěsce a zpět do Hřenska, trošku se projít po městě a někam na večeři. Kluci chtěli ještě jednou do Doubice a naposledy si pohrát na hřišti, protože následující den nás čekala cesta domů.

 Přežijte tyto parné dny ve zdraví, nejlépe u vody. My vyrazili dnes na cyklovýlet, vánek nás parádně chladil, v nohách máme 30km, zvládli jsme velké dětské hřiště a takové bezva vesnické koupaliště. A hurá, podařilo se nám pořádě unavit kluky, Tomášek usnul již v  cyklosedačce, osatní byli doma takoví klidní a nemluvní, až z toho Jiřík usnul na zemi v obýváku :) :).

Pravčická brána

Opět se vracím zpět k naší dovolené. Ve čtvrtek jsme se rozhodli vydat na Pravčickou bránu, vlastně nejen tam. Měli jsme v plánu okruh Hřensko - Pravčická brána- Divoká soutěska - Tichá soutěska - Hřensko. Hned, co jsme zaparkovali na parkovišti, začalo poprchat. My jsme se vydali na cestu, s tím, že se to přežene a bude dobře. Jenže cestou k Pravčické bráně začal déšť zesilovat, vyšli jsme nahoru a rozhodli se počkat v restauraci u horké polévky a čokolády. Když se počasí trochu umoudřilo, šli jsme se podívat na tamější vyhlídky, ale přes opar nebylo téměř nic vidět. I tak tu bylo ale krásně. Po chvíli se počasí opět zhoršilo a my se nakonec rozhodli dnešní výpravu vzdát a sejít zpět k autu, ještě že tak, neboť začalo lít jako z konve.

 Krásné parné letní dny všem. My si zítra jedeme konečně pro kluky, byli na prázdninách u tchýně. Tomášek byl na týden jedináček, doma nezvyklý klid, kterého jsem si neuměla náležitě užít. Zkrátka jsem zvyklá na plný dům :).

Kamenický Šenov a Česká Kamenice

A zpět k naší dovolené. V středu jsme se rozhodli vydat do Kamenického Šenova a potom do České Kamenice. Zaparkovali jsme auto naproti muzeu sklářství a odtud se vydali jak jinak než pěšky k Panské skále známé též jako Varhany. Až uvidíte její fotky, určitě si vzpomenete na jednu starou, velmi známou pohádku - Pyšnou princeznu, kde jste ji mohli také vidět. Protože je přístupná krásně ze silnice, vzali jsme tentokrát i kočár.

Panská skála ...

 

bývalá sklárna ...

místní kostel ...

v muzeu - skleněná židle ...

Pak jsme popojeli autem do České Kamenice. Moc se mi tady líbilo jejich náměstí a poutní kaple  narození Panny Marie, kterou jsme navštívili, ta je opravdu nádherná.

 Nakonec jsme se vydali vzhůru ke zřícenině hradu Kamenice, posledních 600 m výstupu bylo celkem náročných, ale opět krásné výhledy, které jsme si tu vychutnávali téměř sami.

 

 

Děkuji za vaše návštěvy a milé komentáře.