Putování páté - šumavská jezera

Konečně na ně došlo. Počasí se celkem umoudřilo, a tak jsme ve čtvrtek vyrazili k šumavským jezerům, přesněji řečeno k Černému a Čertovu. Dále byl v plánu i vodopád Bílá strž. Auto jsme zaparkovali na parkovišti u Špičáckého sedla a vydali se na okruh podle "žlutého psaníčka". Nutno podotknout, že tento nápad nás mělo celkem dost, všude jsme potkávali plno lidí. Počasí nám ale zase ukázalo svou rozmarnou náladu a u Černého jezera začalo fučet a celkem intenzivně pršet. Vodopád jsme tedy vzdali a škrábali se cestou vzhůru do kopce směrem k Čertovu jezeru, Nahoře na kopci jsme se museli na chvíli schovat, protože déšť zase zesílil. Až se počasí umoudřilo, pokračovali jsme v cestě a mimo plán, jsme nejprve vyrazili ještě kousek dál na vrchol Špičáku a stejně zvanou rozhlednu. Je zde cesta pro pěší, kudy se může pouze v létě, jinak je kvůli tamějším obyvatelům (vzácným druhů živočichů) uzavřena. A byl to dobrý nápad, oprostili jsme se od  davu lidí a k Čertovu jezeru šli téměř osamoceni. 

Pohled na Čertovo jezero z rozhledny

Přeju pohodové pondělí.

Dalamánky

Po dlouhé době jsme ke včerejší grilovačce upekla dalamánky. 

Přidávám recept, podle kterého peču (už nevím, odkud jsem ho stáhla). Já dělám kváskové, z droždí jsem nezkoušela. Droždí:	Kvásek
150 g žitné chlebové mouky	300 g aktivního chlebového kvásku (ze 150 g žitné chlebové mouky a 150 ml vody)
350 g hladké pšeničné mouky	350 g hladké pšeničné mouky
13 ml octa	-
3 g kmínu	3 g kmínu
4 g drceného fenyklu	4 g drceného fenyklu
15 g droždí	-
325 ml vlažné vody	175 ml vlažné vody
10 g soli	10 g soli

Na dokončení (pro obě varianty):
žitná mouka chlebová na obalení,
hrubá sůl kmín a semínka fenyklu na posypání

	Asi 12 hodin před pečením si ze lžíce aktivního kvásku, 150 g žitné chlebové mouky a 150 ml vody vytvoříme základ pro nový kvásek a necháme odpočívat při pokojové teplotě. Po 8-12 hodinách odebereme lžíci kvásku na další použití a dáme do lednice. Zbyde nám 300 g aktivního kvásku na dalamánky.
Do mísy nalijeme 325ml vody (asi 30°C)  a přidáme ostatní suroviny (obě mouky, ocet, kmín, fenykl, rozdrobené droždí a sůl). Promícháme a svěříme robotu na prohnětení (kdo nemá robota bude muset těsto zpracovat ručně). Bude mu to trvat asi 10 minut.	Do mísy s kváskem nalijeme 175 ml vody (asi 30°C)  přidáme pšeničnou mouku, kmín, fenykl a sůl). Promícháme a svěříme robotu na prohnětení (kdo nemá robota bude muset těsto zpracovat ručně). Bude mu to trvat asi 10 minut

Mělo by vzniknout lehce lepivé, ale kompaktní těsto. Pokud těsto lepí hodně, přisypáváme po lžicích pšeničnou a žitnou mouku.

Poté těsto rozdělíme na 16 stejných dílků (cca 55g na jeden kousek), z každého na pomoučeném vále vytvarujeme bochánek, přikryjeme a necháme zrát 30 minut (kváskové těsto bude zrát asi 60 minut)

Připravíme si pekáč nebo mísu s rovným dnem a rozložíme do ní mokrou utěrku.

Z vyzrálých bocházků pak tvarujeme dalamánky: můžeme jen prohníst v ruce a nechat ve tvaru kuličky, případně můžeme dalamánek přeložit jako oválný chleba, nebo jen vytvarovat do válečku. Pak dalamánky vezmeme a opatrně je poválíme na vlhké utěrce a obalíme v žitné mouce. Lehce oklepeme a položíme na plech. Dalamánky na plechu zakryjeme folií nebo utěrkou a necháme 40 minut kynout (kváskové necháme asi 1,5 hodiny).

Včas začneme roztápět troubu. Na spodní rošt vložíme starý pekáč (do něj se bude lít voda) a troubu s pekáčem rozpálíme na 250°C.

Když dalamánky 2x zvětší svůj objem, každý podélně nařízeme ostrým nožem s pilkou (kulaté bochánky můžeme naříznout/nastříhnout do kříže), řez navlhčíme (rozprašovačem a nebo namočnou mašlovačkou) a nasypeme do něj směs kmínu, hrubé soli a fenyklu. Pozor, aby voda nestekla na plech, dalamánky by se tam přichytily (ale když máte pečící papír, nic řešit nemusíte:o)).

Když je trouba rozehřátá, vložíme plech s dalamánky (ze základní dávky jsou plechy dva, každý s 8 dalamánky), na spodní pekáč vylijeme asi 2 deci vody, rychle troubu zavřeme a pečeme 5 minut. Poté troubu otevřemě a odvětráme páru, snížíme na 180°C a pečeme dalších 12 minut dokud se na dalamánkách nevytvoří zlatá kůrka a na pohmat nejsou tvrdé (změknou stejně jako chléb, nebojte).

Určitě vyzkoušejte, nám moc chutnají. 

A tady jedna rychlokresba naší rodiny, od našeho šestiletého Jiříčka. Miluju jeho obrázky :).

Putování čtvrté - Rabí

V úterý večer za námi přijela návštěva, moje sestra s bráchou a jeho přítelkyní. Na středu byl naplánován výšlap k Černému a Čertovu jezeru. Bohužel počasí tomu chtělo jinak, v Železné Rudě, kde jsme si byli v infocentru pro mapku, začalo lít jako z konve. Prý má pršet celý den. Tak honem změna programu, razíme na největší hradní zříceninu v Čechách - Rabí. Sice bylo poměrně chladno, ale dešti jsme ujeli.

Pak následoval pozdní oběd, či brzká večeře ve výborné restauraci U Štěpána v Petrovicích u Sušice. Dokonce na chvíli vykouklo sluníčko.

Pohodový víkend všem. Já mám až na nejmenšího všechny na turnaji ve fotbale a navečer bude grilovačka.

Putování třetí - Kašperské hory, hrad Kašperk

Cílem dnešního putování bylo zdolat hrad Kašperk. Zaparkovali jsme hned na okraji městečka Kašperské hory, naproti informačnímu centru Národního parku, které jsme také navštívili. Notnou chvíli jsme se tu zdrželi, neboť zde mají plno zajímavých aktivit pro děti. Pak směřovala naše cesta do centra města, odkud jsme se vydali po značené stezce ,,Na Kašperk trochu jinak". Po cestě se nám nabízely překrásné výhledy na okolní krajinu. Cesta krásně ubíhala a najednou stojíme před nejvýše položeným královským hradem v Čechách, který založil, kdo jiný než Karel IV. Při čekání na prohlídku, jak se nám tu stalo zvykem, se začalo zhoršovat počasí, zesiloval vítr a začalo poprchat. Plánovanou návštěvu Pustého hrádku (nabízejícího nejhezčí vyhlídku na Kašperk) cca 400 m od Kašperku, jsme bohužel museli vzdát. Stále bylo zakaboněno a pršelo. Tak honem, co nejkratší cestou zpět do Kašperských hor k autu.

Stavba uprostřed fotky v dálce je náš cíl - hrad Kašperk.

Děkuji za vaše návštěvy a milé komentáře.

Putování druhé - Srní a okolí

V pondělí jsme vyrazili do Srní, měli jsme naplánovanou návštěvu výběhu s vlky a okruh po okolí. V infocentru na náměstí jsme si nechali poradit, kudy se vydat a koupili si vlčí bobky (datle v čokoládě, obalené ve skořici). A hurá na vlky. Byla to nádhera, z lávky nad oborou jsme pozorovali, jak dospělé vlky, tak i čtyři malá vlčata. V místním infocentru jsme se pro jistotu zeptali ještě jednou, kudy se vydat na námi zvolený okruh. Bylo nám řečeno, po Klostermannově stezce, pak sejdete po silnici dolů do Rokyty a odtud naučnou stezkou Povydří. Tak jsme vyrazili, trochu kopcovitá, ale úžasná procházka lesem, i hříbky jsme viděli. Pak jsme došli k odpočívadlu na konci lesa, nasvačili se a asi špatně podívali na mapu a vydali se dolů po silnici. Štrádovali jsme z kopce dolů, cesta už trvala dlouho, zdálo se nám to divné. Rokyta nikde a po chvíli, k našemu nemilému překvapení jsme došli zpět k odbočce k výběhu s vlky. Měla jsem chuť to vzdát, znovu absolvovat stejnou trasu a pak pokračovat dál se mi moc nechtělo. Manžel zašel do infocentra pro mapu s okolím, abychom zjistili, kde jsme udělali chybu a přeci jen jsme šli znovu. Kluci kupodivu ani neremcali. Takže znovu až k odpočívadlu, ale pak ne po silnici dolů, ale kousek výš na vrchol kopce a pak opravdu kousíček do Rokyty. Tady jsme se vydali k Antýglu a pak okolo řeky Vydry. To je vám nádhera, valící se, šumící voda přes veliké balvany, fotoaparátem nezachytitelná. Narozdíl od Klostermannovy stezky, kde jsme potkali jen jeden starší pár, tu bylo opravdu hodně lidí. No jo, vždyť i já si na internetu přečetla, kdo byl na Šumavě a neprošel se okolo Vydry, jak by tu ani nebyl. Bohužel jsme si té nádhery nemohli dosytosti užít, neboť se začalo kazit počasí, tu a tam přeháňka, se začala měnit v trvalý zahradnický déšť. Kolem páté jsme došli k Turnerově chatě a pak pokračovali na Čeňkovu pilu. Už jsme ji z dálky viděli a strhl se opravdový slejvák, my jsme zapluli do tamní restaurace, mokří, vypadalo to, že se počasí neumoudří. Dle rozcestníku ještě 2,5 kilometru do Srní. Petr se šel zeptat obsluhy, jestli neví třeba ještě o jiné kratší cestě. Paní číšnice ho chtěla poslat zpět kudy jsme přišli, cca 7 km pouze do Rokyty :(, no tak to jsme si poradit nenechali. Já a kluci jsme zůstali v hospodě, dali si teplou polévku a muž se vydal po turistické, tuším modré pro auto. Déšť ještě zesílil, byla jsem už mírně nervózní, ale vše dobře dopadlo. Petr tu byl dříve, než jsem čekala, kluci si hráli v hracím koutku, a tak si dal i on vřelou polévku, pak jsme si přitopili v autě a vydali se zpět na chalupu. Až na to počasí to byl nádherný výlet.

kostel v Srní

naše osudové odpočívadlo :)

Antýgl

Klostermannův most

malebná řeka Vydra

Turnerova chata

Čeňkova pila s hospůdkou